Motto: Informovat i poučit

Vlastně ani nevím, kde se ve mně vzal vztah k novinařině. Ve škole jsem v hodinách slohových cvičení mezi premianty nepatřil, doma jsem si novin, vyjma zadních sportovních stran, dlouho nevšímal, ale je pravda, co moje paměť sahá, že jsem měl rád časopisy a v nich hlavně články a fotografie z míst většině lidí nepřístupných, pohledy do zákulisí událostí a dějů, rozhovory s populárními osobnostmi a zajímavými lidmi… Být u toho, objevovat a mít možnost říct svůj názor, to mě chytlo.

Coby pracovník kulturního střediska ve Znojmě jsem dostal na starost i metodické vedení takzvaných místních zpravodajů. Abych měl lidem v redakcích malých vesnických či podnikových novin co říkat, prostudoval jsem základní literaturu o novinových žánrech, o skladbě novin, vytváření stránek až po organizaci redakční práce. Za krk mi tehdy také padlo vedení okresního studia tehdy populárního rozhlasu po drátě. Řadu rozhovorů pro rozhlasové vysílání jsem následně přepracovával i do novinové podoby. Když se pak uvolnilo místo v redakci okresních novin Znojemsko, nabídl jsem se a byl přijat.

V té době bývalo pravidlem, že redaktoři okresních novin chodili na stáž do krajských deníků. Tak jsem se ocitl v zemědělském oddělení brněnské Rovnosti, kde mi tehdejší šéfredaktor po čase nabídl stálé místo. Ze zpravodajského zařazení jsem posléze postoupil na pozici reportéra.

V souvislosti s převratovými událostmi v listopadu ’89 mě kolektiv redaktorů zvolil k vedení redakce Rovnosti. Po pár měsících jsem řídící pozici uvolnil ve prospěch politicky zkušenějšího šéfredaktora, ale zůstal na místě jeho zástupce. V následujících letech jsem se na místo šéfredaktora vrátil a vedl redakci až do roku 1997, kdy jsem po dohodě s německými majiteli odstoupil a přešel na místo šéfreportéra, což byla pozice, o které jsem v novinařině snil a jež mi dávala možnost samostatné práce a navíc jsem vedl a měl takto k dispozici několikastránkovou víkendovou přílohu. Kromě Rovnosti jsem spoluzakládal a nějakou dobu vedl sběratelský časopis Interes a pak také uvedl v činnost deník Zlínské noviny. Z Rovnosti jsem odešel po změně majitele novin v roce 2001 a několik let před důchodem působil jako novinář na volné noze. Založil jsem a několik let provozoval publicistický pořad Živé noviny – Rojnost, kromě toho jsem spolupracoval s několika tituly, včetně regionálních novin Znojemsko, v nichž jsem kdysi začínal, a posléze i s jejich konkurenčním titulem Znojemský týden. Tato spolupráce byla kvůli neshodě v pohledu na znojemskou scénu ukončena. Místo toho vydávám internetový týdeník Rojnost, v němž znojemské dění komentuji.