Nad Evropou se vznáší strašidlo migrační krize. Zatímco Evropská unie i vlády jednotlivých členských států se zabývaji možnostmi, jak této hrozbě čelit, valí se přes Středozemní moře i jinými cestami denně do Evropy tisíce běženců. Na evropském kontinentu hledají útočiště před násilím a bídou ve svých zemích. Maďaři už prý staví na hranicích plot, Rakušané přijímají jistá opatření a Znojemsko je u nás první na ráně. Z českého parlamentu zatím zaznívaji jen teoretické návody, kterak se přílivu ilegálních imigrantů bránit. Jednou z možností je vracet je tam, odkud přišli. To se ale podobá onomu klínu vytloukanému zase klínem. Jinou možnou eventualitou je zlepšit životní a ekonomické podmínky v zemích, odkud lidé prchají. To je ale spíše myšlenka z říše snů. Také proto, že by se svět záhy patrně dostal do jiné nerovnováhy. Ostatně tu zkušenost už z historie známe. Země západní Evropy si kdysi souhrou okolností porobily četná území na necivilizovaných kontinentech a začaly z jejich přírodních zdrojů bohatnout. Pravda, nepočínaly si při tom nikterak humánně, ale na druhé straně budovaly struktury, jichž domorodci nebyli sami schopni. Ekonomická převaha takzvaných koloniálních mocností se nelíbila zemi v čele s revolucionářem s bradkou v jiné časti světa. Ona země se tím cítila znevýhodněna a ohrožena, a proto začala proti koloniální praxi brojit a usilovat o její rozvrácení. To se po druhé světové válce podařilo. Moc nad dřívějšími koloniemi byla předána do rukou místních politiků, většinou kmenových náčelníků a přátel jejich podporovatelů. Osamostatněné země byly pak ale ponechány svému osudu, jinak řečeno v poměrech, které dospěly až do jejich současné bídy a utrpení.

Nechci si přihřívat polívku na nynější tíživé situaci. Byl jsem v několika afrických zemích a to, co jsem tam viděl, jsem popsal ve svých reportážích, včetně toho, jak silnice, mosty, železnice, cukrovary…, které dodnes slouží, jsou stále ještě pozůstatky francouzských či britských kolonizátorů. Napadlo mě, jaké by to v těch zemích bylo dnes, kdyby tamní kolonizační politika neskončila. Věřím, že i kolonialismus by byl donucen k sociálnímu osvícení. Možná, že nyní bychom my Evropané rádi a bez obav jezdili do míst, odkud se dnes utíká.

Jiří Roupec