Motto: Písničky – odraz mé duše

Muzika byla dlouho mimo můj zájem, ale vše se změnilo na gymnáziu. V lavici jsem seděl s kytaristou Jirkou Adamem, do stejné třídy chodil i klavírista Aleš Říha a basák Petr Lobpreis a ve stejném ročníku studoval i kytarista Jarda Říha... To byli i zakládající členové znojemské beatové kapely Bezejmenní. Chodil jsem na jejich vystoupení i na zkoušky, díval se jim na prsty a nešlo to jinak, abych si taky nekoupil kytaru. Po čase jsem už hrál jednoduché trampské písničky a docela jsem se s nimi chytal u táboráků na Vranovské přehradě, kam jsme všichni jezdili. To bylo v době, kdy i k nám začaly pronikat písničky ve stylu americké country a westernové muziky, které ač také nikterak složité, byly mnohem rytmičtější než trampiády. Zaujaly mě natolik, že jsem brzy začal shánět country desky a nahrávky, stal se členem pražského Folk & country clubu, na původní melodie psal české texty a hlavně hrál a hrál. S banjem se ke mně přidal Jarda Pytlák Říha, kytarista Rolf Kvapil a s basou Jindra Vyhnánek. To byl základ první znojemské country kapely Rafters, později na doporučení shora přejmenované na Voraři. Poprvé jsme se veřejnosti představili na jaře 1972 a pár týdnů nato jsme na Portě dostali diplom za osobité pojetí bluegrassu. Následovalo deset let vystupování na country festivalech, samostatných koncertů, záhy přišly nabídky k rozhlasovému a televiznímu natáčení, zvýšili jsme si kvalifikaci a byli zastupováni uměleckou agenturou. Kapela v průběhu té doby měnila nejen obsazení, ale i styl směrem k modernější elektrické country. Já jsem souběžně organizoval přehlídky znojemských country skupin, klubový pořad Westerníček, zval do Znojma kapely a osobnosti country. Když Voraři přestali společně vystupovat, hrál jsem sám nebo společně se znojemským foukačkářem Maxem Förstem. V současnosti občas hostuji v programu některé ze znojemských kapel a své písničky zařazuji i do vlastních publicistických pořadů.