Afrika se potýká s nedostatkem mnoha věcí, jediné čeho má nadbytek, jsou děti, zejména ty ve věku od jednoho do deseti let. Navíc snad každá druhá žena nosí na zádech batole. Děti jsou zkrátka všude a běloch je pro ně vždy objektem zájmu. Pozdraví, ne že ne, ale za jejich bonjour hned následuje prosba kadó (fr. cadeau = dárek). Jsou vděčny za cokoliv – bonbón, tužku, odznak… Evropan cestující po Africe s tím musí jaksi počítat, avšak dá-li jednomu, musí dát všem, ale někdy se jich seběhne deset i víc a to by pak musel mít v batohu jen samé dárky. Takže záhy krčí rameny, ukazuje prázdné kapsy… Už není kadó!

Někdy zklamání napravil snímek malých Afričanů ukázaný jim na displeji digitální kamery. Děti se rády fotografují, ty zkušenější možná i proto, jak  si u dospělých všimly, že foto rovná se kadó.

Po pravdě řečeno, zanedlouho, když už jsem jejich kadó slyšel po tisící, začal jsem být na to slovo alergický. Měnilo můj pohled. Najednou jsem místo milých dětských tvářiček viděl spíš jejich nuzné oblečení, bosé nohy, nezahojené rány, na těch menších vyboulená bříška s vytrčenými pupíky… A hračky? Teď si uvědomuji, že jsem žádné v jejich rukou snad ani neviděl. Samy děti prodávají autíčka vyrobená z plechu od konzerv a miniaturní kola z drátu.  Kluci, ale i děvčátka běhají za pláštěm či ráfkem z kola poháněným  klacíkem.

Pak přicházejí žádat o dárek starší chlapci, jejichž odznakem je miska nebo jen plechovka na provázku zavěšená přes rameno. Jsou to talibés. Rodiče je poslali do koránových internátních škol, aby tam získali náboženské vzdělání. Marabutové, jejich učitelé koránu, je však nestoudně využívají k žebrání ve svůj prospěch. Peníze, ale třeba i cukr, rýži odevzdávají chlapci svému marabutu. Jak to může Alláh strpět? Ale čemu se divím? Vždyť dát almužnu chudým je jedním z pěti pilířů islámu.

Vláda Senegalu zavedla bezplatnou a povinnou školní docházku a dokonce zakázala pouliční dětskou žebrotu. Přesto nemalé procento malých Senegalců zůstává negramotných, a pokud se nezmění sociální klima, ani žebrání nevymizí.

A co až tihle kluci dospějí a změní se v talibance v politickém smyslu toho výrazu? Pak se obávám, že jejich dnešní prosebné kadó bude  vyslovováno jako příkaz.