Folk nefolk, písničky se líbily

Folk coby písničkový žánr se ve Znojmě příliš neuchytil. Po dlouhá léta jsou interpretačními výjimkami Záviš se svým osobitým pojetím a klasický folkař Aladin Langer, který se snažil i jako organizátor pořádáním svých Folkovin rozšířit posluchačskou základnu. O totéž se nyní pokusil i Jiří Cmunda Roupec v pořadu Znojemská hudební apatyka. Cmunda vybral ze svého repertoáru několik písniček Boba Dylana s vlastním českým textem a pak se hlavně prezentoval satirickými songy na znojemské motivy. S papírem v ruce demonstroval, že tentokrát se víc než na svou paměť spolehne na textovou předlohu. Aladin tento problém dávno neřeší – prostě na pódium přichází s objemným fasciklem svých písniček. Dobře sejmutý zvuk akustické kytary dal vyniknout i jeho hře. Tonda Maceček nezapřel ani při této příležitosti svůj sklon k dobové muzice, jak ji hraje jeho skupina Lucrezia Borgia. Některé pasáže si s ním zazpívalo i publikum. Závěr večera pak vytvořilo propracovanými spirituálově laděnými čtyřhlasy vokální uskupení Vokap, od něhož si posluchači vyžádali přídavek. Asi ne vše, co minulý čtvrtek v Harvartu zaznělo, by přísný kritik zařadil do folkového šuplíku, ale rozhodující je, že se písničky líbily.